Kmín v těhotenství

I když jde o zcela běžně používané koření, chybí nám stále dostatečné poznatky z výzkumů a nemáme zcela ověřeny účinky a vliv kmínu na průběh těhotenství.

Kmín kořenný (Carum carvi) je dvouletá rostlina z čeledi miříkovitých. Vysévá se také u nás, běžně ji najdeme i jako planou rostlinu. Pěstuje se pro svá semena, která obsahují 4-7 % éterických olejů (karvon a limonen). Zralá semínka se nejprve usuší a používají pak celé, drcené nebo mleté.

Chuť kmínu je typicky kořenitá, zemitá s nahořklými tóny. Vůně je typicky silná, pronikavá, mírně nasládlá s mentolovým až lékořicovým nádechem. Kmín je znám již od pradávna a patří mezi jedno z nejstarších používaných koření s prapůvodem v Persii (zmínky od 5. st. n. l.).

Kmín v těhotenství

Podle IOSR Journal of Pharmacy může zdravý člověk běžně a bez problémů konzumovat cca 3 g kmínu. Těhotným ženám se doporučuje jíst menší množství, než je uvedené, nejlépe krátkodobě, občasně než pravidelně. Každopádně však konzumace běžného množství kmínu obsaženého v jídle v těhotenství obvykle neublíží a je bezpečná.

Kmín v ranném těhotenství (1. trimestr) zmírňuje příznaky nevolnosti a zvracení. Některé studie naznačují, že kmín také zvyšuje laktaci po porodu-je totiž zdrojem vápníku a železa a ten podporuje tvorbu mléka u kojících žen. Napomáhá také dobrému trávení.

Příliš mnoho kmínu může potenciálně vést k vedlejším účinkům, jako je krvácení a plynatost. Čemu by se měla těhotná žena však vyhýbat je koncentrovaná forma kmínu v podobě oleje. Podle studie na zvířatech může např. olej z černého kmínu způsobit příznaky, jako je hypertenze a proteinurie (Zdroj: Journal of Taibah University Medical Sciences).

Římský kmín v těhotenství

Římský kmín jsou semena rostliny šabreje kmínovitého (Cuminum cyminum). Má světlejší barvu a má protáhlejší tvar než ten tradiční. Hlavní rozdíl mezi českým kmínem a kmínem římským je v chuti a vůni. Ten římský má pikantnější a nahořklejší chuť.

Řiďte se u římského kmínu stejnými doporučeními pro těhotné jako u běžného kmínu.

Kmín v kuchyni

Je součástí asijských a jihovýchodních kuchyní, dobrým příkladem je indická kuchyně. V našem prostředí se běžně přidává při vaření brambor, do polévek (kmínová, bramboračka, zelňačka), k přípravě masových pokrmů z drůbeže (kuře, kachna, husa), ryb (pstruh, kapr, treska) nebo vepřového a hovězího. Dále má kmín své nezaměnitelné místo v nakládaném zelí, uzeninách (klobásy, salámy) a samozřejmě jako posyp v chlebech a bílém pečivu.

Prostě bez kmínu to nejde a najdete ho skoro všude. Je také součástí směsi kari koření.